-RPŘ-
Vydalo Vydavatelství Naše vojsko, n. p., Praha 1, Vladislavova 26, tel. 2615 51, jako součást ediční řady MAGNET. Šéfredaktor Jiří Pražák. Obálka a ilustrace Josef Benedikt. Grafická úprava I. Vršecká. Adresa redakce Vlastina 889/23, 160 05 Praha 6-Liboc, tel. 36 88 36. Rozšiřuje PNS. Do jednotek ozbrojených sil rozšiřuje Vydavatelství Naše vojsko, n. p. - administrace, Vladislavova 26, Praha 1. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Vytiskla tiskárna Naše vojsko, n. p., závod 08 Praha. Cena výtisku 8 Kčs.
59-296-86 TS 13/33
Krátká ukázka:
Prošli několik desítek metrů lesem. Nevadilo jim, že se prodírali hustým mlázím. Pak se nad nimi opět rozklenula maskovací síť.
Vstoupili do prostoru kompresorové stanice. Sem se přesune zkompletovaný celek rakety. Tady naplní tlakové nádrže inertním, netečným plynem. Vojáci v bílých pláštích, oblečených přes uniformy, prověřovali tlakovým vzduchem hermetičnost všech potrubí i pneumatických systémů.
V rohu stanice další vojáci už nakládali celkově připravenou raketu na mobilní zařízení.
„Tady se raketa připravuje a piplá jen v rukou techniků."
„Kdo chystá její odpal?" zeptal se Knotek.
,,To je další velká skupina lidí, vlastně skupiny," opravil se Levý, „příslušníci průzkumné a rekognoskační skupiny. Ta vyměří a vytyčí místo odpalu s takovou přesností, jako by tam měl stát mrakodrap. Meteorologická skupina zjišťuje nejen všechny faktory počasí, ale každou minutu ze speciální pušky vystřeluje meteorologické náboje. Zjišťují jimi směr a sílu větru v přízemních výškách a proudění vzduchu ve vrstvách vyšších. To už nemluvím o skupině topografické a o počtářích.
Všechny skupiny zásobují počítač daty..." Levý pohlédl na hodinky na zápěstí.
„Soudruhu podplukovníku, pohled do zákulisí končí. Za chvíli budou rakety najíždět z vyčkávacího postavení do palebných. Musíme se přesunout jinam," vyzval Knotka velitel oddílu.
Nasedli do terénního vozidla, známého pod zkratkou ,uaz'. Po chvíli jízdy lesní cestou zařadil řidič redukci a nastala strastiplná pouť přes muldy a jámy náhorní planiny.
Dorazili na místo včas. Z lesa právě s hlubokým bručením a hukotem najížděly' obrovské ,mazy'. V lůžkách si hověly pastelky, nastříkané krycí zelenou barvou.
„Za chvilku uvidíte protagonisty našeho příběhu. Už si ani nevzpomenou na nějaký syndrom. Jsou to chlapi jak ze žuly," řekl s pýchou v hlase Levý. „Teď sledujte tu souhru. Co souhru, skutečný koncert!" Podal Knotkovi dalekohled.
Osmikolové transportéry MAZ-453 se z kolony rozvinuly do řady a každý neomylně mířil ke své vytyčovací, topografické značce.
Těsně před vjetím do palebného postavení zpomalily.
Z kabiny vyskočili velitelé a naváděli těžké stroje přesně na určená místa.
Pak se otevřely pancéřové dveře kabin a vyběhli i ostatní příslušníci odpalovacího zařízení. Desátník absolvent Majerčík řídil spuštění startovacího stolu, aby přesně dosedl. Pak se nad něj začala vztyčovat raketa, pomalu s celým lůžkem. Když dosáhla kolmé, vertikální polohy, lůžko se odpojilo a kleslo zpět dolů.
Podplukovník Knotek si povšiml, že v kruhu kolem palebných postavení najela a zamaskovala se další pomocná a velitelská vozidla. Major Levý uchopil Knotka lehce za loket.
„Nemyslete, že se teď jenom vztyčují pastelky kolmo do nebe. Největší šrumec mají na počítači.
Zhltal stovky údajů a čísel a teď se musí prokousat k výsledkům. Příslušníci výpočetního střediska upřesňují palebné prvky podle meteorologické situace a známých souřadnic místa odpa-lu a cíle. Na tuto operaci navazuje další, zamíření rakety. Ale nemá to vůbec nic společného se starým zamířením klasického dělostřelectva. Teď vidíte naše známé z odpalovacího zařízení. Majerčíka, Janíka i Hornycha."
„Kroutí nějakými šrouby ..."
„Máte postřeh! Obsluha nyní seřizuje raketu do absolutně vertikální polohy. Povšimnul jste si velmi správně, že obsluha vyrovnává raketu na startovacím stole pomocí šroubů tak dlouho, až se všechny seřizovači značky rakety v zorném poli obou teodolitů kryjí s vertikálními nitkami jejich záměrných křížů ..."
„Kdybys, veliteli, stručně řekl, že jde o sesouhlasení hlavní roviny symetrie rakety s rovinou její stabilizace a rovinou střelby, bylo by to jasnější," dovolil si ke svému veliteli impertinentní poznámku špaček. „Já bych vás chtěl, soudruhu podplukovníku, upozornit na to, v jak neustálém psychickém a časovém tlaku pracuje výpočtová skupina i operátor. Ten je koneckonců poslední instancí a tiskne tlačítko: START! K tomu přidejte vědomí a pocit odpovědnosti, pramenící z nutnosti zasáhnout cíl a neminout se ..."
„Zadrž Mirku," povzdechl Levý. „Nech soudruha Knotka nerušené sledovat, co se právě děje. Teď probíhá poslední etapa, takzvaná justace gyroskopického systému řízení, spočívající v seřízení inerciální roviny tak, aby vnitřní závěs gyroskopu zaujal polohu shodnou s rovinou střelby. Současně s tím je raketě zadán definitivní program letu a pastelka je připravena k odpalu ..."
„Veliteli, mě napomínáš a sám jseš zas v odborné terminologii. Myslíš, že ti náš host může ve všem rozumět?"
„Pokouším se, soudruzi, aspoň přibližně pochopit. Je to fantastický," vydechl s neskrývaným obdivem Knotek.
„Přichází hlavní chvíle, odpal rakety," zvýšil hlas Levý.
Po ukončení závěrečných prověrek zazněl z prostoru palebného postavení ostrý klakson. Výhrůžným zvukem řezal do uší.
„Za čáru bezpečnosti!" duněly decibely z ampliónu. Zvuk se nesl nad hlavami všech. Povel jednoznačně znamenal: Všichni pryč! Vyklidit palebné postavení!
Vojáci urychleně opouštěli prostor startu a spěchali do okopů.
Vojín Hornych, který byl postižen vířivými vlnami nejvíce, odvíjel zručně z kotouče odpalovací kabel. Ostatní i s Majerčíkem se skryli v okopu. Operátor na přenosném pultu naposledy překontroloval všechny systémy, bezpečnostní zajištění i přesný program letu pastelky k cíli.
Raketa spočívala bez hnutí na startovacím stole a speciální zámky bezpečně zajišťovaly její polohu. Zámky se uvolní, až stisk tlačítka START! uvede do chodu automatický cyklus startovací sekvence. Ve stanoveném pořadí se pak zapojí palubní zdroje elektrické energie, natlakují se nádrže a otevřou ventily přívodu pohonných hmot...
Major Levý zvedl ruku. Také desátník absolvent Majerčík v okopu podle domluvy zvedl ruku a pak ji položil operátorovi na rameno.
Do vstřikovacích čerpadel začalo plným průtokem proudit palivo. Odjistily se systémy řízení rakety. Do vstřikovačů se dostalo i okysličovadlo. Po jejich smísení ve spalovací komoře naskočil motor.
Jen hučení a stoupající řev motoru dával najevo, že uvnitř probíhá děj.
Tah motoru postupně narůstal. Ryk stoupal, až si přihlížející i v dostatečné vzdálenosti museli zacpat uši.
Levý Knotkovi něco vysvětloval, ale nebylo mu rozumět ani slovo. Podplukovník naznačil, že neslyší. Levý mávl rukou.
Tah motoru postupně překonal uzavírací zámky, pak překonal celou váhu rakety a ta se zvolna, zlehka nadzvedla nad startovací stůl a začala stoupat k zamračenému nebi.
