Stránky

Odkaz královny Nefertiiti - Głowacki Jerzy


-RPR-

Edice Napětí svazek 98

Jerzy Głowacki - ODKAZ KRÁLOVNY NEFERTIITI

Z polského originálu Testament królowej Nefertite, vydaného nakladatelstvím Panstwowe Wydawnictwo „Iskry", Varšava 1971, přeložil František Nechvátal
Obálku a grafickou úpravu navrhl Leo Novotný
Vydáni I., Praha 1974 Vydalo Naše vojsko, nakladatelství a distribuce knih, n. p. v Praze, jako svou 4134. publikaci, stran 168
Odpovědná redaktorka Lída Hanzlíková
Výtvarný redaktor Jiří Mikula
Technický redaktor Václav Vlach
Vytiskly Tlačiarenské závody Pravda, závod Bratislava
AA 9,80. VA 10,18 Náklad 90 000 výtisků
28—045—74. 13/34 Brož. 12,— Kčs — 804/22/825


Krátká ukázka:

„Záleží na tom, do jaké míry už stačil náš nepřítel prosadit své plány, Jestli už rozšifroval mapu, kterou ukradl v muzeu a určil, kde je ukryt poklad. Má sice k dispozici vše, co potřebuje, ale jistě narazí na nějaké překážky. V každém případě bude potřebovat určitý čas, musíme ho využít ve svůj prospěch. Když jsme neuspěli jednoduchou cestou přes muzeum, půjdeme na to oklikou."
Radon si mnul čelo a tvářil se nešťastně.
„Už jsem vám říkal, že nejsem pověrčivý, ale občas se mi zdá, že tu působí nadpřirozené síly. Pronásleduje nás smůla."
„Spíš bychom měli mít na paměti, že náš nepřítel je jako had, který pohotově proklouzne kam potřebuje a nemá žádné zábrany. Zasahuje rychle a přesně, disponuje lidmi, kteří jsou schopni všeho," vzpomněl si Wojnar na kobru ve svém pokoji.
Na zpáteční cestě do tábora neměl nikdo chuť se bavit. Na dovršení smůly nemilosrdně pražilo slunce, obtěžovaly je mouchy a v očích měli plno písečného prachu.
Wojnar v duchu přemítal o tom, co si pověděli s Radoněm.
   Nemá cenu utíkat před pravdou. Je zle. Nepřítel má v rukou všechny potřebné údaje. Už nás nepotřebuje, může jednat samostatně. A my jsme na tom teď obráceně. Pokud s ním nenavážeme spojení, nemůžeme nic podnikat. Kolem nás je najednou prázdno. Musíme hledat nepřítele. Snadno se to řekne, ale kde? Jak ho vypátrat? Možná že by bylo snazší přilákat ho na sebe nějakou lstí. Co vymyslet, aby sedl na lep? Na koho by nejspíš naletěl nebo co by mohlo posloužit jako návnada? Wojnar se z ničeho nic usmál. Není snad ze všeho nej-snazší postavit se mu do rány a nastavit krk? Když už přišel na to, kdo jsem a považuje mne za nebezpečného protivníka, jak dokazuje dáreček, který mi věnoval v baru Sfinga, a hned nato kobra pod polštářem, jistě se chopí příležitosti mě klepnout. Jde zkrátka o to, nastavit mu šikovně vlastní krk.
Wojnar se spokojeně zavrtěl, odkašlal si a pohodlně se uvelebil na sedadle.
„Říkal jste něco?" zeptal se Mazur za volantem.
„Ne, jenom jsem z dlouhé chvíle přemýšlel, jakou cenu může mít moje hlava." Mazur se na něho neklidně podíval. „Nechytil jste úžeh? Někdo je k tomu náchylný, a navíc se zvedá chamsin, který působí přímo zhoubně. Ještě chvíli to vydržte, brzy budeme doma."
Při večeři se samozřejmě bavili o událostech. Doliň-ská spínala ruce.
„Bože, to je strašné. Myslíte, že se ještě dá něco zachránit?" optala se Wojnara. „Potěšte mne aspoň slovem!"
Wojnar vstal od stolu a nenápadně se podíval z okna. Venku na lavičce seděl Jako obyčejně Mustafa el Hakim. Vrtal se šroubovákem ve starém budíku. Wojnar se rozhodl využít této chvíle k vypuštění prvního zkušebního balónku.
„Sedíme tu všichni pohromadě, řeknu vám svůj názor. Když jsme se dnes vraceli z Káhiry, rozebral jsem znovu celou situaci a dospěl jsem k novým závěrům. Na první pohled se zdá všechno beznadějné, ale ve skutečnosti na tom nejsme zdaleka tak zle. Náš nepřítel udělal jednu zásadní chybu. Ještě o tom neví, ale ta osudná chyba ho může zničit. Zatím to ještě neoznámím policii, budu jednat na vlastní pěst."
Mazur zíral na Wojnara jako na svaté zjevení.
„Pane redaktore," vydechl, „vaše slova jsou pro mne jako posilující injekce — bez toho bych snad umřel. Náš případ si přece vyžádal už tolik námahy a takový skvělý člověk jako byl profesor Sulima na něj doplatil životem. Bylo by strašné, kdyby to všechno bylo k ničemu. Jestli budete mít úspěch — a já věřím, že ano — proslavíte se ve světě vědy. Můžete mi prozradit, jaké chyby se dopustil náš nepřítel?"
Wojnar došel k oknu a otočil se k němu zády.
„Milý doktore," řekl schválně hodně hlasitě, „věřím vám a všem ostatním taky, ale raději o tom nebudu mluvit, naší věci to jenom prospěje. Za pár dní se vše dozvíte."
„Nemám právo naléhat," rezignoval Mazur. „Chci vás o něco požádat," řekl mu Wojnar. „Zítra ráno musím kvůli té záležitosti do Káhiry. Musím tam zařídit spoustu věcí.