Při likvidaci požáru staré hájenky na leznou požárnici mrtvolu muže. Pracovníci bezpečnosti stojí před velmi složitým úkolem. Mrtvola je ohněm tak zasažena, že to vylučuje identifikaci. Místo nálezu leží v pohraničním pásmu, nedaleko hranic s Německou spolkovou republikou. Prohlídka spáleniště nepřinese objasnění a také v okolí hájenky byly při hašení požáru zahlazeny všechny stopy.
Případ je tedy otevřen, odpověď na všechny otázky se hledá. Kdo byl mrtvý muž? Šlo o nešťastnou náhodu nebo 0 zločin? A když šlo o zločin, jaké byly pohnutky a kde je vrah? Příhoda se stala v pohraničním pásmu ...
Šavrdovu detektivku sympaticky po znamenává snaha nespokojit se jenom s konvencemi detektivního žánru. Je samozřejmé, že autor staví na dějovém napětí, na fantazii logických konstrukcí, dedukcí a hypotéz. Tyto vlastnosti musí mít každý opravdu detektivní příběh. Šavrda nechce jen vyřešit případ, nalézt odpověď na otázky ze začátku příběhu. Snaží se především v postavách bezpečnostních pracovníků vytvořit živé a zajímavé lidské typy.
Při řešení případu se setkávají někdejší učitel a žák z bezpečnostního učiliště — kapitán Válek z Prahy a náčelník okresní správy poručík Šorm, kterému se pro jeho výrazný nos i lásku k poezii dostalo přezdívky Cyrano. Pátráni je posunováno dopředu rozdílností jejich povah a životního obzoru, rozdílností jejich názorů na charakter i reálie případu. Autor však nechce kreslit povahové zvláštnosti nebo ve zjednodušené stylizaci dávat zapravdu jednomu ze dvou hledisek. Zvolil cestu méně efektní.
Chce ukázat užitečnost různých a někdy i protiřečných názorů, kroků a akcí, ze kterých se skládá cesta k objasnění zločinu, k odhalení a dopadení zločince. Užitečnost a plodnost aktivní lidské spolupráce. Tento případ sloužil jako podklad k pozdějšímu seriálu 30 případů majora Zemana, příběh Bestie.
Obálku, vazbu, frontispic a grafickou úpravu navrhl Zdeněk Kučera
Vydalo jako svou 254. publikaci Krajské nakladatelství v Ostravě v roce 1964
Odpovědný redaktor Zdeněk Robenek
Písmem garmond Public vytiskl
Tisk, n. p., Brno, provoz 3, Český Těšín
Stran 165. 8,50 A A, 9,36 V A. T-03*4I096
Náklad 20 000 výtisků. Vydání první.
MC VIII-5-63 48-002-64 t. sk. 13J9
Cena váz. 11 Kčs
Krátká ukázka:
Byl ostatně inteligentní i bez té maturity. A kromě toho byl citově založený, ušlechtilý mladý muž. Až příliš ušlechtilý pro naši práci.
Když si k té charakteristice, jistě nedokonalé, přidáte ještě jeho obličej, rozhodně nikoli hezký, obličej, jemuž dominuje především obrovský, neúměrný nos, a jeho zálibu v poezii, tak nezvyklou u lidí naší branže, nedivte se, že mu v učilišti říkali Cyrano. Ta přezdívka byla první, co mi vytanulo na mysli, když jsem se tenkrát v Maletíně vysoukal z automobilu a po letech ho opět uviděl. A také jsem ho tou přezdívkou začal bez okolků oslovovat.
Ve dvě hodiny ráno, vypověděl vedoucí požárního sboru Malík do protokolu, mě v bytě probudil telefon. Byl to požární poplach. Ustrojil jsem se a vyběhl z domu na smluvené místo. Řidič se stříkačkou přijel asi dvě minuty nato, co jsem doběhl k můstku přes Kačák, což je pro mne ono smluvené místo. Pro případ nočních požárních zásahů máme totiž dohodnuto, že každý z nás běží na to místo cesty, kam má z domova nejblíž, a řidič vozu, který bydlí ve služebním bytě v požární zbrojnici, nás pak sbírá jednoho po druhém. Za jízdy mi řidič hlásil, že hoří stará hájovna. Když jsme dojeli na místo, nebylo na záchranu dřevěného stavení ani pomyšlení. Běželo jen o to, aby se požár nepřenesl do lesa. Stará hájovna stála uprostřed menší paseky a k nejbližším stromům bylo od ní asi pětadvacet metrů. Pustili jsme se rychle do práce. Vodu jsme brali z polorozpadlé studny na dvoře. Bylo jí tam naštěstí dost. Současně jsme předpalovali křoviny, aby se oheň po nich nemohl přenést do lesa. V tom nám obětavě pomáhal hajný Palička, který přispěchal k požáru brzy po našem příjezdu. Kromě našeho požárního družstva a hajného Paličky přišel také okrskář VB Beneš.
S prací jsme byli hotovi asi ve čtyři hodiny ráno. Podařilo se nám úplně likvidovat požár stavení, takže nebezpečí lesního požáru už nehrozilo. Chtěli jsme od
jet, ale Beneš nás vyzval, abychom s ním ohledali požářiště. Museli jsme počkat, až půda trochu vychladne. Do práce jsme se mohli pustit asi v půl sedmé ráno. Pracovali jsme hráběmi s dlouhými násadami, kterými jsme rozhrabávali popel. Popela bylo mnoho a byly v něm větší i menší kusy nespáleného dřeva. Několikrát se dokonce stalo, že jsme narazili na ohořelý trám tak velký, že jsme jím nemohli pohnout.
Asi v osm hodin jsem narazil na něco tuhého. Myslil jsem, že je to další ohořelý trám, a zavolal jsem na Beneše, který pracoval nedaleko, aby mi šel pomoci. Když jsme spojenými silami předmět vyprostili, zjistili jsme, že je to silně ohořelé lidské tělo. Nedalo se rozpoznat, zda běží o mrtvolu muže nebo ženy. Ihned jsme zastavili práci na požářišti a Beneš, který měl s sebou motocykl, odjel na okresní správu VB do Domažlic. Na jeho naléhání a po prohlášení, že mi bude uhrazena ušlá mzda, jsem se uvolil zůstat na místě, dokud se Beneš nevrátí z Domažlic. Ostatní příslušníci požárního družstva se stříkačkou odjeli a hajný Palička odešel domů, protože, jak říkal, celou noc nespal.
Až do příjezdu soudruha Beneše a dalších pracovníků okresní správy VB jsem seděl asi dvacet metrů od spáleniště a mohu prohlásit, že se k němu za tu dobu nikdo nepřiblížil. Odešel jsem se svolením soudruha Šorma, který na místě neštěstí převzal velení, krátce po jeho příchodu, tj. asi v 10 hodin dopoledne.
Skončeno, přečteno a podepsáno v úterý dne 12. července 1952.
Josef Malík
Když jsem přijel tenkrát ve tři hodiny odpoledne do Maletína a převzal Cyranovo hlášení, byl tenhle protokol první věcí, kterou jsem četl.
Pamatuji se na to, jako by to bylo včera. Sedím na pařezu na okraji mýtiny, sluníčko praží a já nestačím velkým kapesníkem utírat pot s čela a zpod brýlí — a čtu ten protokol, tak zoufale objektivní a všední jako celý Maletín a jeho okolí.
