Stránky

Inženýr, který se nevrátil z dovolené - Brož Ivan

Inženýr, který se nevrátil z dovolené - Brož Ivan


-RPR-

Edice MAGNET 9/1984

Vydalo Vydavatelství Naše vojsko, n. p., Vladislavova 26, Praha 1, tel. 26 15 51, jako součást ediční řady Magnet. Šéfredaktor Jiří Pražák. Obálka a ilustrace M. Havlíček. Grafická úprava I. Vršecká. Adresa redakce Vlastina 889/23, 160 05 Praha 6-Liboc, tel. 36 88 36. Rozšiřuje PNS. Do jednotek ozbrojených sil rozšiřuje Vydavatelství Naše vojsko, n. p. -administrace, Vladislavova 26, Praha 1. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Vytiskla tiskárna Naše vojsko, n. p., Praha, závod 08. AA 8. Cena výtisku 8 Kčs.
59-208-84
TS 13/33




Krátká ukázka:

Přesto však radar OTH-B stačil získat první informace o přeletu jednoho neznámého letounu, pravděpodobně velkých rozměrů, jaké mívají mezikontinentální typy. Červené bombardéry, které provedly raketový útok, nyní ostře mění kurs směrem na jih a likvidují menší radiolokační systémy podél pobřeží Britské Kolumbie. Druhá skupina letounů mezitím pokračuje v letu ve zdánlivě nepochopitelně velké vzdálenosti od břehů. Teprve při signálu HODINA H MINUS 60 koriguje směr a nalétává do koridoru, který je zhruba vymezen padesátou rovnoběžkou. Tedy směrem na kanadský Vancouver. Jak vidět, budou brát Bangor obchvatem. Nikoliv z moře, nýbrž ze severovýchodu, z pevniny. Jeden z útočících bombardérů, jak Stephens pozoruje na obrazovce, se náhle odděluje od skupiny a míří opět do oceánu. Vysvětlení je ihned při ruce. 

HODINA H MINUS 50. UTOK RAKETOU DALEKEHO DOLETU Z RUSKÉHO BOMBARDÉRU PROTI AMERICKEMU AWACS, JENŽ SE NACHAZI 600 KILOMETRU ZAPADNĚ OD ABERDEENU, STAT WASHINGTON. 

Tohleto až pošlu do éteru, na velitelství se snad zblázní. Stephens se však rozhodl, že ostré hrany celé situace trochu otupí. V každém případě musí program odeslat včas. To znamená, že se pokusí dát upozornění i do počítačů v Bangoru. Spojí to s pokynem, aby obě ponorky rychle zvedly kotvy a odpluly do poplachových prostorů rozmístění v Pacifiku, jak to mají ostatně pro podobné případy ohrožení předepsáno ve směrnicích. Stephens si rovněž promyslil, jak celý poplach ukončí. Nechá vystartovat druhý AWACS, který bude muset jít do vzduchu okamžitě, jakmile jeho kolega dostane do počítačů zprávu o nalétávající skupině cizích bombardérů. Ten pak zjistí, že jde o chybu, o falešný poplach. Radiolokátor OTH-B sice dostane v hodinu H minus 100 od Stephense z Nevady pokyn, že probíhá strategická hra, podle níž musí nahlásit cizí letoun a pak být celou hodinu zticha, protože je cvičně likvidován. Stephens tak chtěl podvést i malého velkého šéfa. Nechat totiž vyřazen delší dobu z provozu takový systém, jakým je životně důležitý OTH-B, to by byla vlastizrada největšího kalibru, které se Stephens nemůže dopustit. Až bude hodina H minus 40, tedy po jedné hodině vyřazení aljašského radiolokátoru, vyšle do všech zaangažovaných počítačů zprávu, že šlo jen o strategickou hru vyššího velitelství a technickou prověrku dotyčných systémů. A tak se vlk nažere a koza zůstane celá. Spokojen bude náčelník gangu, protože strategické systémy utrpějí další technický šok.


 
Celou hodinu budou bez hlavního radiolokátoru a po tuto kritickou dobu budou přesvědčeni, že se na jejich elitní ponorkovou základnu neviditelně, neslyšitelně a nepostižitelně plíží vzduchem nepřátelské bombardéry. Spokojen bude i NORAD, protože selhání bylo tentokrát na Aljašce a v Kalifornii. Stephens jeho jménem všechno zařídí tak, že se vlastně nic nestalo. Byla to přece jen prověrka systémů. A tak veřejnost se nic nedozví a strategické síly tolik neutrpí na prestiži. Tak si to alespoň Stephens v duchu naplánoval. Nemohl tušit, že podcenil malého velkého šéfa, který pozorně sledoval jeho každý krok, každý tah. Spojil se se Stephensem těsně před odesláním programu na OTH-B, na AWACS i do Bangoru. Dal si vyložit plán. 

   "To musí vyznít,” křičel. Nemohl byste je, Stephensi, trochu déle držet na skřipci?” 
   "Myslíte s bombardéry?” naoko nechápavě se zeptal inženýr. 
   "Ale ne! Myslím ten moment, kdy jim oznámíte, že jde zase jen o falešný poplach. Ta vaše hodina H minus 40. Dejte jim zprávu až po delší době. Až se zapotí. Třeba v hodinu H minus 20. Jasné, Stephensi?” 
   "Zbyde jim pouhých dvacet minut. Obávám se, že je to příliš riskantní. Někdo by mohl udělat nějakou nepředloženost.” 

 Jen žádné strachy. Hodina H minus 20. Rozumíte? Dříve jim ten signál neposílejte.” Zaznělo to rozkazovacím tónem. Ostatně když Stephens rozjel program naplno a vysílal informace na aljašský radiolokátor, do letounu AWACS a na ponorkovou základnu v Bangoru, rozsvítila se současně horní obrazovka, která byla prostředníkem mezi malým velkým šéfem a Stephensem. Malý velký šéf chtěl být u toho. A také u toho zůstal po celý průběh akce. Pouze jedenkrát, na dobu několika minut, obraz i zvuk z horního monitoru domácí televize zmizely. Stephens byl tak zabrán do vlastní korespondence, že si toho ani nevšiml. Malý velký šéf totiž volal spojce do Tulsy v Oklahomě. Do mikrofonu řekl jen několik vět, samozřejmě krycích formulek. Jejich smysl byl jediný: spojka se svými lidmi co nejrychleji vstoupí do pouličních telefonních automatů a spojí se podle předem udaných čísel s ministerstvem obrany, Sborem náčelníků štábů, se senátory za stát Washington, Aljaška a Kalifornie, s guvernéry těchto tří států, s předsedou branného výboru Senátu, s ředitelem televizní společnosti NBC a se šéfredaktory Washington Post a New York Times. Úkol byl pro všechny stejný - tlumočit vzkaz: "Již padesát minut dezinformují systémy strategické obrany Spojených států.



Žádná ruská letadla neletí ani na Aljašku, ani neútočí na AWACS, ani nesměřují na Bangor. Opět po třech dnech katastrofální a trestuhodné selhání výstražných elektronických systémů.” Malý velký šéf informoval vojenské vedení země a čelné představitele tří států a dvou vlivných sdělovacích prostředků nikoliv, v čase, kdy to měl udělat Stephens, tedy v hodinu H minus 20, ale mnohem dříve. V hodinu H minus 50. Předběhl Stephense o plnou půlhodinu. Mohl si to samozřejmě dovolit. Je šéfem akce a Stephens jeho zajatcem.