RPR-EK
© John Creasey, 1965
Z anglického originálu The Toff and the Spider vydaného nakladatelstvím Hodder and Stoughton přeložil Ladislav Smutek, 1969
Obálku a grafickou úpravu navrhla Markéta Prochová.
Odpovědná redaktorka Alena Vlčková.
152 stran.
Náklad 70.000 výtisků.
V roce 1969 vydalo jako svou 1304. publikaci Lidové nakladatelství v edici Saturn č. 49.
26-069-69 13-34
Cena kart. 9 Kčs
V londýnském parku je nalezena mrtvola neznámého muže. Scotland Yard nemůže identifikovat mrtvolu. Detektiv Rollison, zvaný Sekáč se náhodou zamíchá do pátrání a od toho okamžiku je neustále vystaven smrtelnému nebezpečí.
seznam.bat
Krátká ukázka:
Právě v době, kdy se policie ujala dívky v bílém, ani ne půl míle od Piccadillského náměstí seděl Richard Rollison (kterému se pro jeho detektivní i jiné schopnosti říkalo Sekáč) pohodlně ve svém velkém pokoji, který mu sloužil jako obývací pokoj, pracovna a síň trofejí. K pokoji rovněž patřila malá jídelna. Rollison odpočíval v pohodlném křesle. Jemný vánek z otevřeného okna mu laskal šíji.
Opálený obličej a mírně zarudlé oči prozrazovaly, že příliš užíval sluníčka. Skutečně dnes celý den hrál na hřišti kriket. Teď byl rád, že si může trochu odpočinout a trochu zapřemýšlet, neboť dospěl k prostému, byť trochu smutnému závěru, že už není zdaleka tak mlád, jak býval. Brzy přijde den, kdy bude musit ustoupit mladším ztřeštěncům ve flanelových kalhotách a udělat jim místo na kriketové ploše. Tato představa ho však nijak netrápila. Před chvíli se navečeřel. Teď si líně prohlížel stránky Evening News a občas se napil piva.
Jeden titulek na první stránce pravil:
BYL NALEZEN ZASTŘELENÝ MUŽ.
Zpráva pak zněla takto:
Dva školáci, kteří vybírali ptačí hnízda v Hampstead Heathu, nalezli dnes ráno mrtvolu neznámého muže. Oběť byla pravděpodobně zastřelena ranou zblízka do hrudi. Vrchní komisař Grice s dalšími detektivy ze Scotland Yardu se ihned dostavil na místo činu. Rovněž kriminální lékař dr. Horace Wall byl přítomen.
Rollison nalistoval poslední zprávy. Četl:
Zastřelený muž v Hamp. Heathu. Policie se domnívá, že jde o vraždu. Bylo použito pistole ráže 22.
Rollison se podíval nad velký psací stůl, kde většinou pracoval. Visely tam nesčetné suvenýry, přesněji řečeno trofeje z lovu, na který se už mnoho let specializoval: vražedné nástroje. Byly tam smrtící zbraně všeho druhu: pistole, nože, tupé předměty a jedy. Byly tam také předměty, které samy o sobě byly zcela neškodné a nikterak nebezpečné, jako například hedvábné punčochy, tkaničky od pyžama, peří z kuřat a mnoho dalších věcí, kterých vrahové dovedli s větším či menším důvtipem použít jako nástroje vraždy. Byla tam také drobná pistole ráže 22, šedivá a bachratá. Mohl z ní vystřelit muž i žena, jediná střela znamenala jistou smrt. Nevstal, aby si ji prohlédl. Přemýšlel, kde se asi povaluje zbraň, z níž dnes ráno neznámy pachatel vystřelil.
Má ji stále ještě u sebe nebo ji už někam odhodil?
Byl v pokušení zavolat Yard a zeptat se, ale neudělal to. Opravdu stěží kdy odolal nutkání, aby se zajímal o podrobnosti vraždy; vypadalo to, jako by ho každá vražda přímo hypnotizovala. Ale dnes se ho zmocnila letargická nálada. Dobrý přítel Grice toho má asi za celý den taky dost. A Rollison vynaložil za dnešek dost sil, než aby mohl plýtvat ještě dalšími. Nakonec se rozhodl, že na místo činu nepojede a že se ani nepodívá po okolí, kde byla vražda spáchána.
Dopil pivo a uslyšel, jak v zámku hlavních dveří zaharašil klíč. Vracel se sluha Jolly, který dnes měl volný den. Pak se objevil ve dveřích, v pravici držel černou buřinku a tiskl ji k vestě. Měl na sobě černé sako a proužkované kalhoty a kravatu. Vypadal upraveně jako ze škatulky.
„Dobrý večer, pane.“
„Nazdar, Jolly. Bavil ses dobře?“
„Bylo to zajímavé v mnoha směrech, pane.“
„To jsem rád. A co jsi viděl zajímavého?“
„A jak se dařilo vám, pane?“ zeptal se Jolly tak rychle, aby to vypadalo, že položil otázku současně s Rollisonem.
„Dobře,“ odpověděl Rollison.
„Slyšel jsem, že jste trefil dvě šestky ze sedmdesáti osmi bodů,“ pravil Jolly.
Rollison se ušklíbl.
„Tvojí zvědové ti opomněli sdělit, že jsem třikrát minul a že jsem měl být jednou vyřazen. Jak se daří tvé tetě?“
Jolly, který se už po dvacet let vydával za šedesátníka, měl osmdesátiletou tetu. Navštěvoval ji příležitostně, vždy když bylo hezké počasí. Bydlila v Saint John’s Wood u rodiny, ve které po celý život sloužila.
„Velmi dobře. Dnes se chtěla projet po Hampstead Heathu a vypít čaj v přírodě. Bylo to velmi příjemné.“ Jolly jezdil v malém austinu, druhém Rollisonově voze.
„Hampstead,“ opakoval Rollison nostalgicky.
„Velmi zajímavé, pane,“ řekl Jolly.
Po chvíli se Rollison zeptal: „Našli už tu pistoli?“
„Ne, pane.“
„Našli vůbec něco?“
„Pokud vím, jsou úplně bezradní. Celou noc budou hledat zbraň, protože má svítit úplněk. Pan Grice svěřil tento úkol detektivům z okrsku, ale bude s nimi neustále v kontaktu. Velice mě to bavilo dívat se na ně zpovzdálí a moje teta – ta byla přímo u vytržení.“
„To je hrozné,“ řekl Rollison. „Osmdesátnice by se neměly tak rozrušovat. Vědí už, kdo je ten zavražděný?“
„Ne, pane.“
„Viděls mrtvolu?“
„Ano, pane, ale jenom když ji dávali do vozu. Zahlédl jsem pouze temeno mužovy hlavy. Měl šedivé vlasy. Byla tam spousta lidí, přilákalo je hezké počasí a přirozeně policii překáželi v práci. Dověděl jsem se taky, že fotografie mrtvého muže byla zaslána novinám a že se snad objeví i v dnešních televizních zprávách.“
„Zapni televizor,“ nařídil Rollison.
Za chvíli tvář mrtvého muže uviděli. Byl to zajímavý obličej. Rollison měl dojem, že jde o vzdělaného člověka. Smrtelný zápas zanechal v jeho rysech pouze jakýsi melancholický nádech smutku. Hebké vlasy se mu trochu vlnily. Fotografie ho ukazovala z profilu, měl orlí nos a pevnou bradu.
„Má v sobě něco římského,“ poznamenal Rollison. „Myslím, že by podle toho mohla policie poznat, odkud je.“
Příštího rána v půl deváté si Rollison prohlížel patery noviny, které pravidelně odebíral. Jenom Times neuveřejnily fotografii zavražděného muže. V půl desáté telefonoval Rollison do New Scotland Yardu a žádal Grice.
